Češtinářky


ČEŠTINÁŘKY

Veronika Valíková


Žádný život není bez hrubky. Román z prostředí elitního gymnázia.


Datum vydání:  1. 9. 2022
v nakladatelství Motto (Albatros media a. s.)

KDYBY SE DON QUIJOTE POKUSIL SVÉST SOUBOJ S ČESKÝM ŠKOLSTVÍM, POKORNĚ BY SE ZA PÁR HODIN VRÁTIL K VĚTRNÝM MLÝNŮM. O TOM JE PŘESVĚDČENÁ I ČEŠTINÁŘKA TEREZA, JÍŽ DĚLÁ ZE ŽIVOTA PEKLO BYROKRACIE A DESPOTICKÝ ŘEDITEL. NAŠTĚSTÍ MÁ PODOBNĚ NALADĚNÉ KOLEGYNĚ, STUDENTY S OTEVŘENOU MYSLÍ I ČARODĚJE, KTERÝ JÍ VYKOUZLÍ V DUŠI KLID SPOLEHLIVĚJI NEŽ NEUROL. S JEJICH POMOCÍ SE VYDÁVÁ DO SVĚTA PŘÍBĚHŮ... A JEJÍ CESTA ZA SVATÝM GRÁLEM I K HOŘE OSUDU JI ZAVEDE DO NEČEKANÝCH KONČIN.

UČITELÉ A STUDENTI Z GYMNÁZIA TRNOVÁ 33

Předsádka - učitelé a studenti z gymnázia Trnová 33

OBRAZ čtenářky, použitý NA OBÁLCE, NAMALOVAL AKADEMICKÝ MALÍŘ PAVEL KOCH 

ukázka z knihy

4. Škola podle Škvoreckého

Byla to zábavná schůze.

Řešili jsme delikátní záležitost. Náš stále mladý a charismatický sbormistr Juan sbalil o rok dříve sextánku a začal s ní žít na hromádce. Prasklo to až v septimě. To už byla studentka plnoletá.

Škola se rázem rozdělila do dvou táborů. Konzervativci chtěli tvrdé exemplární potrestání. Hrstka pokrokově smýšlejících naopak poukazovala na Juanovy sbormistrovské zásluhy a moderní přístup k sexu. Konzervativci odpovídali, že na moderní přístupy kašlou a že je Juan prasák a dobytek, protože sex učitele se studentem je na střední škole až do maturity tabu. Liberálové argumentovali, že slečna už není pod zákonem a rodina proti vztahu s rozvedeným Juanem, jehož první žena je od primy třídní jejich dcery, zhola nic nemá. Konzervativci plivali krev, zkušeně drtili mezi zuby sprosté nadávky a dál se dožadovali Juanovy hlavy.

Nakonec svolal Melichar celý pedagogický sbor do knihovny mimo schůzovní den. Známka pokročilé krize. Bublající láva rozbouřené Etny není nic proti smršti učitelské etické úderky.

„On s nima jezdí na ty soustředění! A tam to začíná! Vždyť my mu ty holky servírujem na stříbrným tácu a on s nima spí někdy od patnácti!“ křičí rozhořčená dějepisářka Miluška. „Tohle je škola, my máme ty děti vychovávat a takovýhle umělci tu nemají co dělat!“

„Možná bychom ho neměli soudit,“ drží si hlavu v dlaních Prokop, latinář a praktikující evangelík, který je ve škole přes duchovno, když zrovna chybí otec Martin. „Jsme přece jen lidé. Hříšní ještě k tomu.“

Prokopova zmínka o hříchu ovšem ještě přilévá olej do ohně. Český učitel má přece v popisu práce vyhýbat se hříchu jako anděl kolomazi.

„Takové jednání je nutné odsoudit,“ bzučí většina sboru, v němž mají konzervativci jasnou převahu. „Zřetelně se proti němu vymezit. Nebo se nám to tu rozšíří jako cholera!“

Atmosféra houstne s každou minutou. Knihovna připomíná zavařovačku plnou okurek, kapií a cvrčků.

„No, on se pan sbormistr trochu líbí i některým kolegyním,“ šeptá jedovatě matikář Jiří. „A ty se teď nejvíc vztekaj!“


„No, on se pan sbormistr trochu líbí i některým kolegyním,“ šeptá jedovatě matikář Jiří. „A ty se teď nejvíc vztekaj!“

„Mně ne,“ utne Klára striktně to nespravedlivé obvinění.

"Mně taky ne,“ podpořím zrzavou čarodějku. „Pan sbormistr je na mě moc velký floutek.“

Taky se těžko zapomínají nezaplacené alimenty, o které ho musela jeho bývalá žena a naše kolegyně Alena několikrát soudně upomínat.

 Matikář Jiří pobaveně mlaskne a okázale mrkne na fyzikáře Jana. Určitě nám nevěří. Na to má samozřejmě právo, ale podezírat Kláru z něžných citů k Juanovi je nehoráznost.

Pozoruji cvrkot a myslím na všechny ty nevhodné vztahy, které boří konvence. Na všechny charismatické muže i ženy, kteří si nemohli pomoct, porušili pravidla a spali se svými svěřenci. Na učitele, doktory, umělce, terapeuty a guruy všeho druhu. Vždycky za to více či méně zaplatili.

Bude platit i náš Don Juan ?

„Měli bychom napsat zřizovateli,“ bere si slovo Jiří a s přesvědčeným svitem v oku se rozpaluje. „Že se nám takové jednání nelíbí. Že se od něho distancujeme. A že žádáme přísné potrestání.“

Odpovídá mu razantní, souhlasné mručení.

„No já si myslím, že bychom neměli být tak přísní,“ ozve se nečekaně kolega Zbyněk.

Patří k mým oblíbencům. Ajťák, amatérský filmař a cvok, který zoufale rád posílá hromadné filosofující e-maily a nikdy nemlčí, když ostatní strkají hlavy pod křídla. S nadějí čekám na jeho proslov. Jako obvykle nezklame.

„Tady jsem si dovolil sepsat takový prohlášení,“ deklamuje zaujatě. „Že učitelství je těžká práce. Že se občas dostaneme do pokušení… A že se budeme všichni snažit tomu pokušení nepodlehnout. Myslel jsem, že bysme to mohli všichni podepsat. Jako takový slib, víte!“

Ticho. Hrobové. Přeruší ho Klára.

„Beru! To ti podepíšu, Zbynďo!“ 


nabídka autorského čtení na středních školách

Fotografie z aUtorských čtení:

Gymnázium Soběslav

STŘEDNÍ UMĚLECKOPRŮMYSLOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ

aKADEMICKÉ GYMNÁZIUM PRAHA

GYMNÁZIUM OLOMOUC HEJČÍN


CO SE DO ČEŠTINÁŘEK NEVEŠLO

V průběhu revizí, korekcí a práce s paní redaktorkou leccos z knihy vypadlo. Některé v knize nepoužité kousky najdete zde.

Subkapitola z 1. kapitoly románu, nazvané Kafkův Labyrint

Kafka nikdy nebyl můj guru, ale pocit odcizení mě v poslední době přepadá často. Stačí otevřít stránky libovolného projektu, který se snaží svrchu zreformovat naše školství. 

Jako by reformátoři nevěděli, že sociální inženýrství vždycky končí průserem.

Když jsem po pádu komunismu začínala učit, bylo to svobodné, tvůrčí povolání. Sháněli jsme knihy, sbírali fakta a byli šťastní, že můžeme říkat, co si myslíme.

 Po mateřské, s novým tisíciletím, přišlo období nových metod. Skupinové vyučování, brainstorming a stále omílaná výchova ke čtenářské gramotnosti. Už nestačilo vědět a učit. Kdo jen stál před tabulí a hovořil na žáky, byl najednou špatný učitel. Začaly se skloňovat pojmy jako motivace, dovednosti, kompetence a evaluace. 

Tehdy zřejmě započal ten plíživý zápas formy a obsahu... Upravit ho můžete tak, že sem kliknete a nahradíte text vlastním obsahem.

Pak přišly místo jednoduchých osnov dlouhé rámcové a školní vzdělávací programy. A taky roční celoškolní projekt, který se postupně stal nejdůležitějším tématem všech porad a mailů z ředitelny. Hodnocení, výstupy, prezentace, nástěnky – obludy, které požíraly náš čas, byly stále hladovější.

Potom přidusala státní maturita se zběsilými zaškrtávacími testy, které se nejlépe vyplňovaly podle pravidel hry Bingo – zakřížkuj, co zakřížkuje většina. Provázel ji ještě zběsilejší ministr, jenž si přál, aby se studenti svých učitelů báli, a současně z těch učitelů dělal idioty.

Nu a teď máme politicko-administrativní období. Byrokratický labyrint. Všechny ty programy a projekty ke sebezdokonalování, které vymýšlí týmy odborníků z ušlechtilých organizací, potřebují jako bájný Mínotauros pravidelnou potravu v podobě formulářů, dotazníků, hodnocení, košilek a mailů.

Každý český učitel by dnes uživil polovinu, možná celého osobního asistenta.

Kdyby ovšem měl poslanecký plat.


ŠEK - ŠKOLNÍ ENCYKLOPEDIE DO KAPSY

(Inspirováno Študáky a kantory Jaroslava Žáka)

Učitel středoškolský – živočichopis ohroženého druhu

1. Dělení podle předmětů

(pojednání o češtinářích najdete v Češtinářkách)

Matikáři

Matikáři bývají druhá největší skupina na škole. Automaticky se předpokládá, že mají největší schopnost logického myšlení i plánování a že vládnou ekonomickou gramotností. Proto bývá z jejich řad nejčastěji volen ředitel.

Matikář obecný je tvor přísný, důsledný a zásadový. Miluje různé soutěže, hlavolamy, hry a hříčky, včetně těch jazykových. Nemá rád nejasné informace a trochu se obává invenčních a tvořivých kolegů a studentů – pokud to ovšem nejsou geniální matematici.

Paradoxně, ne každý matikář je i přítelem počítačů – znám typy, které nosí po kapsách kartičky s přípravami a k tomu čertovskému přístroji se přibližují jen z donucení. To jsou matikáři staromilští.

Dalším poddruhem je matikář ajťácký. Ten naopak počítač ovládá nadstandardně, neb výpočetní technika bývá jeho druhou aprobací.

Matikáře dále můžeme dělit na typy ostropřísné, hravé, otcovské či mateřské a matikáře jogíny, politiky či sportovní typy.

Matikáři jako součást celku

Bývají jednotnější než češtináři a celkem družní. Pokud se na něčem dohodnou, nikdo s nimi nehne. Občas mají poněkud konzervativní, rigidní či dětské názory na ten či onen problém, ale v zásadě, pokud nečekáte zázraky, se na ně můžete spolehnout.

Pokud se ovšem nestanou řediteli.

Jazykáři

Jednoznačně nejoblíbenějším poddruhem jsou angličtináři. Mívají slušný literární přehled a učí jazyk, který se pro mnoho studentů stává důležitější než čeština. Krom toho mívají dar jasného vyjádření a suchého anglického humoru. Dobří angličtináři jsou solí i lakmusovým papírkem školy. Čím lepší škola, tím zdatnější a pracovitější angličtináře si může dovolit.

Angličtináři se dále dělí na angličtináře múzické a angličtináře vědecké. První typ se studenty zpívá, hraje divadlo a v duchu nejlepších angloamerických spisovatelů tvrdí, že psát se má srdcem, nikoli rozumem. Typ vědecký učí studenty tvořit eseje a promýšlet dopředu každé písmenko.

Oba typy jsou potřebné a nezastupitelné.

Ten první ovšem potřebnější.

Němčináři bývají obávanější jazykářskou skupinou. Jejich řeč má v sobě zakódovanou přísnost a korektnost. Milují diskuse a polemiky. Vyžadují jasné odpovědi a hůře snášejí dvojsmysly. Ale pokud jim svěříte své obavy, čest či představy, můžete se na ně spolehnout.

Francouzštináři jsou hraví a smaví. Rádi vodí studenty do divadel a na filmové projekce. Francouzštinářky bývají většinou nápaditě oblečené a okouzlují dostupné muže, včetně těch nezletilých, svou neformální krásou. Nenávidí tabulky a grafy. Milují oslavy a jakoukoli změnu šedivé školní praxe.

Španělštináři, italštináři a latináři

Bývají v menšině a většinou představují pro studenty příjemné zpestření. Často se mezi nimi vyskytují rodilí mluvčí. Výjimku tvoří latináři – ti svým mrtvým, a přece živým jazykem dokážou potrápit a rozplakat nejednoho studenta. Dokonce i u maturity.

Fyzikáři a chemikáři

Druh obávaný a velmi svébytný. Vyskytují se mezi nimi různé poddruhy, obávám se však, že se mi nepodaří všechny postihnout.

Fyzikář ostropřísný

Jeden z nejnebezpečnějších poddruhů. Prakticky před ním není úniku. Pronásleduje studenty v hodinách i ve snech. Projdete-li jeho zkoušením a dostanete-li čtyřku, zažijete oprávněnou euforii. Napíšete-li u něj písemku lépe než za pět, je to důvod k celorodinné oslavě.


Fyzikář hravý a filosofující 

Méně nebezpečný poddruh. Bývá zaměřen buď na praktické pokusy, nebo na filosofické a jazykové přesahy. Na rozdíl od ostropřísného fyzikáře, který jinými než exaktními obory opovrhuje, fyzikáři hraví a filosofičtí se naopak rádi přátelí s učiteli humanitních oborů.

Chemikáři organičtí

Vládnou školní laboratoři, chemikáliím a nejpodivnějším přístrojům. Bývají méně přísní než fyzikáři a neustále vás něčím překvapují. Mají rádi pěkné studentky (i studenty), dobré jídlo, lahodný mok a bývá s nimi legrace.

Chemikáři anorganičtí

Jsou sušší, rigidnější formou chemikářů organických.

Biologové a zeměpisáři

Učí živé, zábavné a potřebné předměty, proto i oni bývají zábavní a praktičtí. Existují samozřejmě výjimky, ale obvykle tyto učitelské druhy vozí studenty na exkurze a výlety a občas překvapí zábavnými aktualitami z různých oborů. 

Nejzábavnějším poddruhem je zřejmě Biolog tělocvičný, který kromě přírodopisu také prohání líná těla studentů a zasvěcuje je do tajů sexuálního života.

Tělocvikáři

Jsou kapitolou zcela originální. Nemusí trávit čas nad přípravami, lejstry a opravami. Z jejich předmětu se nedělají reparáty, opravné ani maturitní zkoušky. Tělocvikáři mívají hromady volného času a ještě více energie.

Ti nejlepší fungují na školách jako klauni, glosátoři a dobíječi baterek.

Výtvarkáři, hudebkáři a další umělci

Velmi oblíbený poddruh. Z jejich předmětu se nepropadá, výtvarka i hudebka slouží k zušlechtění duše a okrášlení světa kolem.

Výtvarkáři bývají laskaví, nápadití a pracovití. Mívají na starost všechny výzdoby, výstavy a výpravy školních akcí. Zdobit vlastní osobu většinou nestíhají. Můžete s nimi mluvit o čemkoli – mají dar vnímavosti i porozumění.

Hudebkáři se často podobají výtvarkářům, jen uvažují logičtěji a v časových vazbách. To jsou ty noty, doby a změny rytmu. Pokud si uchovají skromnost, pokoru a lásku k řemeslu i k lidem, se kterými spolupracují, stávají se základní synkopou celé školy – udávají tón a určují rytmus.

Velmi snadno se z nich ovšem mohou stát nafoukaná sebestředná monstra, která nerespektují základní morální normy a válcují vše, čím opovrhují.

Příležitost dělá zloděje. U hudebkářů to platí dvojnásob.

Filosofové a učitelé společenských věd 

Mají čím dál zásadnější roli. Jak se dostávají na okraj zájmu příběhy a literatura a nahrazují je vědečtější způsoby poznání, stávají se filosofie, sociologie, psychologie, někdy i náboženství důležitými předměty.

A jejich učitelé důležitými učiteli. Ve všech směrech.

Ajťáci – to nejlepší na konec

Mají hodně práce a hodně povinností: školní síť, klasifikace, elektronické výpisy a třídnice, prezentace, projekty, speciální programy a péče o celý sbor v dobách pandemie. Přesto bývají i častými organizátory výletů, turnajů, večírků i předvánočních radovánek. Jsou všude a se vším pomáhají.

Bez dobrých ajťáků by spadla nejen školní síť, ale celá škola. Tenhle služebně nejmladší učitelský druh je velmi nadějná a vlastně už dnes nenahraditelná kavalérie.

Neučitelské druhy

Kromě učitelů jednotlivých předmětů má každá škola ještě ředitele, několik zástupců, hospodářku, jednoho či dva školníky a občas i školní psycholožku.

Nejdůležitější z výše jmenovaných bývají hospodářka a školník.

Pokud je to náhodou jinak, může si škola gratulovat.

(Příště dělení učitelů podle povahy a zaměření.)    

ŠEK - ŠKOLNÍ ENCYKLOPEDIE DO KAPSY

(Inspirováno Študáky a kantory Jaroslava Žáka)

Učitel středoškolský – živočichopis ohroženého druhu

2. Dělení učitelů podle typu osobnosti

(Dělení podle temperamentu - flegmatik, cholerik, melancholik, sangvinik- najdete v Češtinářkách.)

Učitel vědec

Většinou velice vzdělaný a fundovaný učitelský exemplář. Bývá však srozumitelný jen pro úzkou skupinu studentů. Snaží se předat co nejvíc znalostí, jeho metody však bývají občas statické a nezáživné.

Učitelé vědci však mívají jedno úžasné pozitivum. Jejich zaujatost jim brání pouštět se do žabomyších půtek a pomlouvačných kampaní, které ve školství kvetou jak šeříky v květnu.

Vědecké typy by si měla každá škola hýčkat a opatrovat, jsou zárukou, že se učitelé i studenti budou posouvat dál a nepodlehnou módním diktátům, kterými jsou denně atakováni.

Učitel filosof

Filosofové se rekrutují ze vzdělaných a přemýšlivých učitelů, kteří rádi hloubají nad problémy, které přesahují jejich aprobaci.

Bývají komunikativní, sdílní, často prokládají látku nečekanými výklady a diskusemi a hledají netradiční řešení, která ne vždy existují. Studenti mívají jejich hodiny rádi, protože krom faktů vstřebají mnoho užitečných informací o světě, který je ze školních lavic vzdálený.

Učitelé filosofové se dále dělí na ty s autocenzurou, kteří své zkušenosti a úvahy předkládají studentům s rozmyslem, případně se opírají o nějaké rozumné vyšší autority, a ty bez autocenzury. Od nich se můžete dočkat čehokoli.

Třeba teorií, v nichž svět ovládají zednáři, Marťané či ilumináti a naše mysl podléhá energii matky Země či počítačovým programům, které nám nenápadně skrz naše facebooky (mobily, ipody či kreditní karty) vsunula do hlavy ta či ona světová velmoc nebo jen výrobci žvýkaček a hamburgerů.

Takové učitelské exempláře ovšem spadají spíše do poddruhu Učitel mírně šílený, jehož různé variace nás čekají na konci tohoto pojednání.

Učitel didaktik

Jeho nejsilnější parketou bývají nové výukové metody a programy. Učitel didaktik většinou dbá na to, aby jeho hodiny byly pestré a odpovídaly všem pedagogickým zásadám. Rád vymýšlí soutěže, hry a projekty a snaží se učit netradičně a invenčně.

Pokud učitel didaktik dokáže udržet poměr obsahu a formy v rovnováze, bývají jeho pokusy užitečné. Pokud ovšem podlehne tlaku požadavků na nové metody a používá je bez rozmyslu jako barevné ponožky, podstata jeho předmětu mu začne unikat.

Učitel vychovatel

Nezáleží mu tolik na probírané látce, mnohem víc si zakládá na svém pedagogickém působení. Může to být příjemná mateřská učitelka i nesnesitelný puntičkář či mravokárce jako Mannův učitel Neřád.

Vychovatelské typy se na našich školách vyskytují hojně, více je však najdete v základním školství. Pokud se nějaký zatoulá do neklidných vod školství středního, většinou tam dlouho nevydrží.



Učitel kreativec

Rozdíl mezi kreativcem a didaktikem bývá mnohdy nepatrný. Zatímco didaktikové sledují nové pedagogické trendy a výukové metody a snaží se je vyzkoušet v praxi, kreativci se většinou řídí vlastním rozumem i citem a vymýšlí své metody a postupy sami.

 Kreativci bývají oblíbení v každém učitelském sboru. Dokážou vymyslet a zrealizovat náročné akce i projekty, dokážou studenty nadchnout a přimět je k práci, která přesahuje rámec běžných hodin.

Bývají to však často vyhranění individualisté, kteří nesnesou vměšování ze strany nadřízených. Kolektivismus je pro ně sprosté slovo. Špatně se podřizují byrokratickým nesmyslům a povrchním projektům, jimiž je české školství zaplaveno a na jejichž vymýšlení vydělávají různí školští experti. Proto se nevyhnou konfliktům a mívají hodně mocných nepřátel.

Obecně jsou kreativci jeden z nejohroženějších učitelských druhů. Pokud dojde na lámání chleba, vedení školy raději obětuje kreativce, než by riskovalo zemětřesení.

Učitel umělec

Rozdíl mezi kreativcem a umělcem je opět nepatrný - kreativec může být umělec a nemusí. Učitelé umělci se objevují mezi hudebkáři a výtvarkáři, občas mezi češtináři.

Učitele umělce bychom měli dělit na poctivé a nepoctivé.

Ti poctiví jsou schopni odhadnout své schopnosti a pracují se studenty podle nejlepšího svědomí. Často zasejí zrnka, z nichž v budoucnu vyrostou zázračné byliny.

Ti nepoctiví pořádají monstrózní akce a omračují okolí svými manažerskými schopnostmi. Dokážou proplout na vlně až do nejvyšších pater.

Učitel, který chodí do práce

Poddruh, který se bude vyskytovat vždy a v hojné míře.

Tyto učitelské exempláře berou školu jako místo, kde se dají vydělat slušné peníze, aniž by se člověk nějak zvlášť předřel. Stačí jedna dobrá příručka, z níž monotónně diktujete, několik sad testů, na jejichž opravování si vyrobíte šablonku, a propracovaný systém referátů, který vám umožní polovinu hodiny sedět za stolem a zírat do počítače.

Tento přístup vyžaduje silnou povahu, která se nehroutí při nájezdech studentů, nepřipouští diskuse a spory řeší zásadně ze své mocenské pozice, svrchu.

Učitel mírně šílený

Vyskytuje se v českém školství v mnoha podobách a variantách.

Může to být nadšený kreativec či umělec, který je zcela oddán své práci, žije ve vlastním světě barev, tónů či slov a všechno ostatní k němu doléhá z veliké dálky. Může to být zapálený pedagog, který pro své studenty zapomíná na vlastní rodinu i přátele.

Může to ovšem také být závistivý, mocichtivý či jinak deviovaný skřet, který si na studentech léčí své komplexy a kolegům podráží jednu stoličku za druhou. I takové typy plodí školní prostředí.

Tyto druhy šílenců jsou hůře rozpoznatelné - mohou se navenek jevit jako dobří pedagogové, kteří jsou sice přísní, ale všeobecně oblíbení a nedotknutelní, neb mnoho naučí. Odhalí je jen často nechtěné a velmi neetické poznámky na adresu studentů či ostatních učitelů.

A tím končím pojednání o učitelské typologii. Příště nás čekají školní funkce a ostatní zaměstnanci.


soukromý nebe (2004)

je kniha o rizikovém těhotenství, porodnicích, pacientkách a lékařích. Ale je to také příběh o síle dobrého slova a lásce v mnoha podobách.

Ukázka:

„Pane doktore,“ začala jsem nejistě. Jako vždycky. „Nemohla bych vynechat ten dnešní ultrazvuk? Už jsem přece na jednom byla! Minulou středu, vzpomínáte.“

 „Tak tam běžte příští týden,“ pokrčil rameny. „Jestli se vám dneska nechce!“

 Báječné. Budu se svými pochybnostmi zabývat o sedm dní déle.

„A nemohla bych ho vynechat úplně?“ zkusila jsem to znovu. Důrazněji.

„Proč?“

 „No já…někde jsem četla, že není jistý, jestli ultrazvuky jsou úplně bezpečný… a mám strach, jestli to tak brzy po sobě neublíží miminu!“

 „Nesmysl! “

 Howgh, domluvil jsem. Nemělo cenu se Gralem dál přít. Používal na mě tutéž metodu jako Adam, který si zvykl pacifikovat mé neurotické obsese oblíbenou frází: „Na blbé otázky neodpovídám.“ Občas se mi zdálo, že jsou nějak tajně domluveni.

Přikrčila jsem se na židli a začala si nadávat. Už sice nebudu muset tenhle problém řešit, ale totálně jsem se znemožnila. Jako obvykle. Jsem nenapravitelně pitomá a…

Náhle se Gral usmál, ukazovákem lehce přejel hřbet mé levé ruky a lékařsky starostlivým hlasem, ve kterém by náhodný posluchač nepostřehl ani špetku jízlivosti, pronesl zcela neutrální otázku:

„Zvracíte?“

Málem jsem ho kopla do zubů.

Málem jsem tu jeho jízlivost jedovatě políbila…


kontakt

VERONIKA VALÍKOVÁ

od mládí hrála amatérské divadlo. Když ji nevzali na DAMU, vystudovala učitelství češtiny a dějepisu na FF UK. Učila češtinu a divaldo na několika gymnáziích, na jednom celých čtrnáct let. V současnosti opět učí a je tiskovou mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka a literatury. V roce 2004 jí vyšla knižní prvotina Soukromý nebe, autobiografický příběh o jedné porodnici a mnoha podobách lásky. Publikovala v různých médiích především člány o tematickém pojetí příběhů. Její literaturou inspirované glosy se pravidlně objevují v MF Dnes. Píše povídky, pohádky i divadelní dramatizace. Má blog na idnes.cz, dvě dospělé děti, je vdaná, miluje příběhy, moře a tři Moraváky.

e-mail: ver.valikova@seznam.cz

blog: https://valikova.blog.idnes.cz

telefon: 724843356